pátek 30. října 2015

A pak pusťte někam matku samotnou!

Robě oslavilo rok života.
Nutno podotknouti, že nijak bujaře, protože viróza v oblasti trávicího ústrojí je zvláště u miminek nepříjemnou záležitostí.
A tak jsme si v pospolitosti rodiny (a protože lehce blivno bylo i nám dospělým) žmoulali suchý rohlík, popíjeli černý bezkofeinový čaj pro děti od šesti měsíců a oslavenkyni jako bonus podávali roztok proti dětské dehydrataci.
Co vám budu povídat, oslava roku to zrovna nebyla.
Ten skoro týden, kdy nás moribundus trápil, mi zpětně přijde jako měsíc.
Izolace a myšlenky točící se převážně okolo pozastavování projevů nemoci, podávání léků a snahy přesvědčit odmítajícího mrňouse, že by bylo příhodné pozřít alespoň malý kousek žvance, na mém duševním zdraví udělaly své.



Projevilo se to záhy, když mi byla dána zelená k opuštění domovního prostoru za účelem návštěvy knihovny a lékárny, kde se mým posláním stalo opatření nějakého léčiva pro případný návrat nákazy.
A tak zatímco se gauč stal nedobytnou pevností plnou hraček, v níž kraloval malý rekonvalescent s otcem, já se vydala vstříc světu.
Chtělo se mi pískat si, zdravit všechny kolem a sem tam i povyskočit, ale už se svým přitroublým úsměvem jsem budila rozpaky kolemjdoucích. Budiž jim to odpuštěno, nemohli tušit, jaké dny jsem v roli matky právě poměrně dobře zvládla.
Ještě o něco hůře se tvářili řidiči, když jsem čekala na přechodu, až nějaký zastaví. Ono totiž za rok pohybu s kočárkem si jaksi přivyknete na jeho specifika. A tak poté i bez něj postáváte více než metr a půl před krajem přechodu a trpělivě vyčkáváte.
Nebo možná ostatní ne a blázen jsem jenom já.
Nevím...
Ovšem podobně groteskní situace se odehrála i v obchodě, kde jsem nezohlednila velkou tašku plnou literatury, jež jsem musela z knihovny nutně dotáhnout domů, a udělala klasický nákup, na který jsem zvyklá. Nějaké to čerstvé ovoce, zeleninu, rohlíky na žmoulání, krmítko pro ptáky, což tedy není úplně klasická položka, ale bylo pěkné a ta jediná sýkorka, co nám teď často sedá na terase, ho skutečně potřebuje, balení plen, jelikož jejich spotřeba byla v posledních dnech až zoufale vysoká, a pár dalších drobností.
Až u kasy mi došlo, že nemám k dispozici úložný prostor kočárku.
Domů jsem tak dorazila s poměrně vyčištěnou hlavou, ale ověnčená jako vánoční stromeček.
Nevadí... muži, dítěti i sýkorce jsem udělala radost!

Mějte se krásně!

6 komentářů:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...