úterý 26. května 2015

Něco málo o piercingu, náušnicích a mých telecích letech...

Tak to naše milované dítě má náušničky!
Skoro jsem to obrečela.


Bylo mi jí líto. Přeci jen... proděravět si nějakou část kusem kovu bolí.
I já sama jsem v počátku období vzdoru pojala podezření, že dvě náušnice mi nestačí, a tak jsem se jala navštívit stříbrnictví, kde mi ucho prostřelili. Pyšnila jsem se pak nějakou dobu dvěma šperky v pravém uchu.
Ovšem ani to mi nestačilo.

Již v plném proudu telecích let jsem vzala do ruky jehlu... nejtlustější, co jsme doma měli... a vytvořila si opět do pravého ucha další otvor. Slzela jsem a nadávala, protože to už tedy značně bolelo.
Jenže v sedmnácti buď frajerka jste, nebo ne.
A já jí být chtěla!

 V tu chvíli jsem si měla říct, že to stačí.
Ale propíchnout jde třeba také nos.
Zkusila jsem.
Tajně... přes veškeré zákazy.
Když už konečně byla jehla skrz, nepodařilo se mi nacpat do dírky náušnici (nebo spíš nánosnici).
Mamka by mi tenkrát jistě řekla "Dobře ti tak!" a vzápětí mě politovala.
Avšak moje hrdost mi nedovolila přiznat, co se stalo... a abych byla upřímná... v mé tenkrát značně problematické pleti se další nedokonalost snadno ztratila.

Na piercing pupíku už jsem vyrazila k odbornici!
A vzhledem k jejímu prohlášení: "No, krvácí to trochu moc," šlo o poslední aplikaci kovu do mého těla.

Emily jsme nechali náušničky také nastřelit.
Jehlu bych nedovolila.
A muž také ne... ještě ten den mi chtěl z práce volat, jestli se na to nevykašleme.
To víte, tatínkova holčička.

Neudělal to... a i kdyby... měla jsem s sebou mamku.
Ta mě dotlačila do čekárny, kde ostatní maminky moc nechápaly, kdo vlastně s kým jde k doktorce a proč.
Myslím, že polovina byla přesvědčená, že já i Emily jsme mamky dcery, a druhá, že jsem nezletilá rodička, která musí být v doprovodu zákonného zástupce.

Do ordinace jsem vstupovala s dotazem, zda už jim tam nějaká maminka brečela dřív než dítě.
Naštěstí sestřička i doktorka mě znají.
Vědí, že jsem hystericko-hypochondická matka, která se jde ujistit, zda dítěti neroste druhá hlava, když mu nahmátne nerovnosti, které jsou na dětských hlavičkách z důvodu růstu zcela normální.

Emily byla statečná, plakala jen chvilku.
A je to velká fešanda!


Mějte se moc hezky!

6 komentářů:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...