Maminka má vždycky pravdu! A né, že né!

Abyste věděli, tak dnešním článkem trochu riskuji, protože moje mamka patří mezi největší fanynky blogu.
Pokaždé chválí, tak jsem zvědavá, co mi řekne na příspěvek o ní samotné.

Každopádně mám čisté svědomí... prozradila jsem jen pár věcí. Třeba o tom, jak dopadla nedávná oslava, jsem taktně pomlčela. A to i přesto, že stud je zbytečný. Každý si občas rád zazpívá

Tak vidíš, mami, nenapsala jsem úplně všechno.
Jen něco... :)

Vynechám nostalgii, sentiment i dojímání se. To, že má někdo někoho tuze rád, by si lidi podle mě měli říkat mezi sebou a není nutné to nějak přehnaně veřejně hlásat.
Nicméně... mrkněte na pár bodů, které mě na naší dvojce ohromně baví...

1.
Můžu s ní řešit i velice praktické otázky, které se v životě ženy na mateřské jeví jako zásadní... a v životě všech ostatních jako absolutně nevýznamné.
A tak když mě tíží nevypratelná skvrna víc než ekonomická situace České republiky, volám mamce. Je jediná, která si nemyslí, že mám laktační psychózu, když se trápím, že mnou oblíbené bodýčko našeho dítěte je definitivně zničeno.

Nebo si to možná myslí... a během hovoru se mnou na internetu hledá kontakt na nejbližšího psychiatra.

2.
Ví, že můj humor občas nezná hranic.
Proto když jsem jednoho dne do telefonu prohlásila "Mami, Emilinka je na světě," zasmála se a začala mi vyprávět, co budou mít u babičky k obědu.

Fakt mi to nevěřila.
A přitom jsem zrovna ležela rozpláclá v nemocničním pokoji a přemýšlela, jestli mi určitými partiemi neprojel náklaďák.

3.
Máme společnou řeč.
"Hele, mami, to je tamten," ukázala jsem po cestě autem na člověka jdoucího po krajnici.
"Nene, to není on, to je někdo jinej" odpověděla, já jsem pokývala hlavou a můj muž nechápavě koukal nejdřív na mě a pak na ni.

Nutno podotknout, že to bylo ještě v počátečnější fázi našeho vztahu, dnes už se těmto matko-dcerovským hovorům vůbec nediví... pouze si je nechává překládat, aby byl také v obraze.

4.
Nepřekvapí ji moje chyby.
A mě její také ne.
Má totiž až fascinující antipaměť na jména.
"Noo však víš, to je taaaa, jak jen se jmenuje... počkej... na R... určitě to bylo na R."
"Myslíš Katku?"
"Joo, to je ono!"

5.
Chápe náznaky.
Stačí pohled a ví.
Což se nedá říct o mém drahocenném muži, kterému jsem nedávno v obchodě nenápadně naznačovala, ať se podívá na fakt podivnou paní postávající nedaleko nás.
Místo aby se rozhlédl, podíval se na mě, jako kdybych mu právě oznámila, že si na terasu hodlám pořídit krávu, a zeptal se "Co je? Mám vzít sýr?".

6.
Vůbec jí nevadí, když se pětkrát vracím zkontrolovat sporák.
Protože během té chvíle už minimálně čtyřikrát nahlédla do koupelny, jestli vypnula kulmu.

Taky máte s vlastní maminou tak skvělý vztah?
Dejte vědět do komentářů!

Mějte krásný den!