neděle 18. října 2015

Jak jsem ke kadeřnickému traumatu přišla

Taky znáte ten pocit, kdy vám najednou na mysli vyskočí nějaká vzpomínka?
Mně se to stalo zrovna nedávno, když jsem šla kolem kadeřnictví.
Dveře byly otevřené, a tak mě přes nos plácla klasická vůně směsky laků, barev, tužidel a dalších vlasových propriet.
Normálka, řeklo by se, jenže tentokrát jsem si vzpomněla na první kadeřnici, kterou jsem kdy poznala.
Chodila k ní moje babička. Dáma s úplně bílými vlasy, která se vyhnula u starších žen tolik oblíbenému účesu á la květák a nosila elegantní rovné hodně nakrátko střižené vlasy.
Paní B., a věřte, že si její jméno dodnes dobře pamatuji, mě fascinovala svou natupírovanou kreací, kde každý pramen měl své místo. Možná mě už trochu klame paměť, naštěstí nikoliv věkem, ale roky, které od návštěv oné kadeřnice utekly, avšak mám dojem, že své šedé vlasy ladila fialovým tužidlem.
Což můžeme vidět také v současných českých ulicích.
Bylo to peklo tenkrát, je to peklo i dnes.
Ale ať si každý nosí, co chce, že?

Já osobně jsem s kadeřnicemi víceméně skoncovala.
Jen opravdu zcela výjimečně si k nějaké zajdu.
A to se minimálně měsíc předtím přemlouvám a pak půlhodiny přešlapuji před salonem.
Navíc musím být na křeslo vzata okamžitě, jakýkoliv čas navíc je prostor pro rozmyšlení si celé akce a následný útěk.

trauma má své prvopočátky už před mnoha lety...

Zdroj.

Přechod pro chodce

V rané pubertě jsem byla velice odvážná. Nebála jsem se kontrastů, a tak jsem jednoho dne vymyslela, že si do svých obarvených tmavě hnědých vlasů nechám vytvořit hodně výrazný blond melír.
Jasně, smrdělo to průserem.
A ten se taky konal!
Odcházela jsem s pěšinkou uprostřed, od níž splývaly silné pruhy, přičemž každý měl cca 2 cm.
Nutno podotknout, že byly na milimetr přesné.
Hnědá se střídala s totálně peroxidovou blond, hezky vyřádkované, jedna vedle druhé.
Přiznávám, slzu jsem uronila.

Špatná metrika

Další velký přešlap přišel na vysoké.
Nosila jsem tenkrát tzv. podkovu.
Pěknou, takovou akorát.
Jenže...
Vzadu se mi vlasy zdály už příliš dlouhé, a tak jsem se rozhodla pro jejich zkrácení.
Byť jsem tenkráte měla vyzkoušenou kadeřnici, udělala jsem osudovou chybu a zašla do kadeřnictví, které bylo blíže mému privátu.
Mladičká slečna měla hezký účes a milý úsměv, a tak jsem propadla dojmu, že vše bude v pořádku.
Má slova "Prosím, vzadu asi o centimetr zkrátit" si však vyložila jako: "Prosím, vzadu mi nechte jen centimetr krátké vlasy"!
Co k tomu víc napsat... byla to hrůza.
Přiznávám, brečela jsem jako malá holka.



Jasně, nemůžu ty holky a kluky střihoruké házet do jednoho pytle, nicméně bojím se jich jako čert kříže.

Stalo se vám někdy také něco podobného?
Nebo snad ještě horšího? Třeba ustřihnuté ucho...?
Dejte vědět!

Mějte se moc krásně.

8 komentářů:

  1. Nikdy se mi nic podobného nestalo, ale už jen jak to čtu tak se mi ježí všechny vlasy :/ :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D No... byly to opravdu zážitky :D Závidím spokojenost, asi jsem často neměla štěstí na šikovné kadeřnice :)

      Vymazat
  2. Ahoj, tvůj příběh mi dosti připomíná i mé zkušenosti s kadeřníky. A je jedno, jestli je to salon v kočárkárně nebo předražený hogo-fogo zkrášlující institut. Na 99% jsem vždy odcházela jinak, než jsem chtěla a jako "omluvu" jsem dostávala olejíčky nebo masky na vlasy.... :-( Ale v tu danou chvíli ani ty serepetičky nedokázaly napravit křivdu, kterou jsem cítila na svých vlasech. Jednou a to opravdu jenom jednou jsem byla spokojená a to když mi v jednom salonu kadeřnice (salon jsem pozorovala na webu aspoň rok a jak tam dělají proměny vlasů u klientů) stahovala tmavou barvu, hodila přeliv, aby sjednotila přechody, umyla, zastřihla konečky, vyfoukala a "vykopla" mne do deštivého dne. Jenom v tento den jsem byla spokojená. Dnes je tomu více jak rok, ke kadeřnici jsem nešla, stříhat se nechám, max. doma , to mi přítel (stavař - takže tam je přesnost 100% zajištěna) zastřihne konečky. Jinak si vlasy opečuji sama - umýt šamponem, kondicionér a pak kokoso.olej a je hotovo... :-) Nejhorší jsou ty stavy, kdy si říkám...nechtělo by to změnu? A pak si sama odpovím...NE! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj :) Jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Masky a olejíčky jsou pak tak nějak na nic, když se člověku nelíbí celkový výsledek. Věřím, že jsou i šikovné kadeřnice, nechci je tu nijak hanit všechny, ale asi jsem měla opravdu často smůlu. Spokojená jsem byla jen párkrát a to třeba s barvou... jenže... když jsem šla u kadeřnice jednou na zrz, tak jsem zrzka bylo do druhého umytí. Mám také zkušenost se stahováním barvy, to se povedlo. Mě zastřihuje mamka, která má toto kadeřnické trauma taky, takže když řeknu "milimetr" je to "milimetr" a ne deset centimetrů :)
      Se změnami je to horší :)

      Vymazat
  3. Mám stejnou nedůvěru ke kadeřnicím.. Nevím, co bych konkrétně vypíchla, spíš asi to, že opravdu spokojená jsem byla jen jednou, a to v jakémsi kadeřnictví v Brně. Raději se tedy odhodlám někam zajít tak jednou za dva roky a nepodnikám žádné velké změny :-) Někdy mi přijde, že ty kadeřnice nepřemýšlí, jedou si svoje už patnáct let, nepřizpůsobí se kvalitě konkrétních vlasů, dva centimetry jsou u nich skoro deset centimetrů, komunikovat často neumí, no prostě hrůza. Moje poslední nehezká zkušenost byla bohužel v souvislosti s mým svatebním účesem, kdy jsem zjistila, že si umím udělat mnohem hezčí, přirozenější a déle trvající vlny, než mi vytvořila slečna kadeřnice. Pozdě, bohužel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve svatební den je to hodně špatné :( Je lepší zajít nejprve na zkoušku a vše doladit (nebo případně kadeřnici změnit či zrušit úplně) :)

      Vymazat
  4. Klasika :) Zastřihnout konečky je v kadeřnické hantýrce většinou tak 10cm.
    Barvím se na červenou, jednou jsem si chtěla dopřát ,,profesionální" obarvení od kadeřnice...bohužel jsem čapla nějakou, která neměla ráda nepřirozené barvy, sama na hlavě měla klasickou myší šedou. Vlasy byly po obarvení skoro tmavě hnědé, jen na slunci bylo matně vidět, že mají červené odlesky. Navíc byly splihlé a působily dojmem, že jsem si hlavu tak dva týdny nemyla... Účes na maturitní ples dopadl také tragicky. Kadeřnice použila hromady tužidel a laků, přesto vlny za dvě hodinky byly téměř rovné...
    Teď si každou návštěvu kadeřnice dobře rozmýšlím..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že nás je víc s takovými negativními zkušenostmi. Mě zase na maturiťák kadeřnice šíleně přelakovala ofinu a ta mi pak padala do obličeje ve třech slepených pramenech... nádhera :D

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...