středa 8. července 2015

Pár nových mateřských poznatků... aneb Někdy mi v hlavě hrají šansony

Mateřství vám do života vnese spoustu nového.
Vynechám-li teď klišoidní řeči o spoustě lásky, sebepoznání a pocitu zodpovědnosti, které jsou sice pravdivé, ale kdo by je chtěl postopadesáté číst, týká se to kupříkladu níže uvedených záležitostí.


1. Lehká lobotomie mozku

Jak jinak si vysvětlit můj nedávný rozhovor s ortopedem.
On: "Jste u nás registrovaná?"
Já: "Ne, jsem na mateřský!"

Zasmál se, zjevně si pomyslel něco o laktační demenci a zeptal se znovu, přičemž o poznání výrazněji artikuloval.

2. Všichni jsou chytřejší

I zcela neznámá paní v obchodě ráda poradí, jak s dítětem nakládat.
A tak mi bylo nedávno vysvětleno, že když budu Emily příliš vyndávat z kočárku, zvykne si a už tam nebude chtít být.
Měla jsem sto chutí ukradnou jí hůl a zahodit o regál vedle.

3. Vy jste ovšem nejchytřejší

Nemám ve zvyku jakkoli komukoliv do čehokoliv zasahovat... nebo si to alespoň o sobě myslím.
Ovšem vidím-li matku, která dělá něco jinak, ujede mi velice významné "pffff" a pak líčím muži, jak jsem pohoršena neznalostí oné dámy.
Získala jsem tak přesně tu vlastnost, kterou nesnáším.
Nicméně nechávám si ji pod pokličkou jen ve své... a v mužově... hlavě.

4. Zatracené porovnávání

"Helenka od vedle je o měsíc mladší a už dělá tohle a tohle... to by Emily taky měla!"
Zaslechnu-li větu podobného znění, vypínám příjem zvuku do mé hlavy a pouštím si v duchu některou z písniček Edith Piaf.
Každé dítě má jiný vývoj a mělo by mít co nejpřirozenější.
Až si Emily bude chtít sednout, sedne si. Až bude chtít chodit, bude chodit. Až mě jednou ukecá, půjde na svoji první diskotéku.
Všechno má svůj čas.

5. Matky závodnice

"Naše Boženka už umí to a to a to a to... a přitom takhle malé dítě to umět ještě ani nemá!"
Opět... off a Edith.
Dítě není dostihová kobyla, proboha.
Neříkám, jsou děti, které jsou samovolně napřed, ale takové to popohánění nemám ráda.

Navíc.. moje problematika s bodem číslo 3 mě nutí dodat: zeptejte se ortopeda, co dělají zásahy do vývoje dětí například s jejich zády.
A doporučit také můžu knížku Něžná náruč rodičů.

Toť dnes vše.
Mějte se moc hezky!

3 komentáře:

  1. :D vystizne a pravdive :) Tchyne od pul roku Sandry byla zoufala, ze jeste nesedi sama a jeste vic, ze ji neposazuju! Dost jsem bojovala :) a nakonec si sedla znicehonic sama v 8,5 mesicich...tchyne jen rekla KONECNE, ze se ji to uz zdalo podezrele. Ted ji srovnava se synem sve kamaradky, ktery nedavno oslavil rok...pry on sni toto, on uz udela pa-pa...no trosku to ve me vre sem tam :D
    Spacesusi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D ajaj, to nemám ráda :D nedivím se, že to v tobě občas vře :) Přeji tedy pevné nervy... a nebo taky zkus Edith Piaf :D ;)

      Měj moc krásný den.

      Vymazat
  2. Děvčata, zůstaňte v klidu, když starší ženy něco říkají...
    moje dcera, když měla první holčičku, nechávala jí volnost, všechna batolata okolo už seděla na nočníku, naše V. čurala do plen, ostatní seděli a chodili, ona lezla po čtyřech a posadila se sama později než ostatní, chodila později , no a co? Nakonec jednou řekla, že pleny nechce a od té doby nikdy nepočurala postel ani v noci. Kreslila a čmárala už jako malinká, četli jsme denně...Dnes je nejlepší ve třídě a jde na gymnázium...a ti, co byli dříve posazení a chodili, jsou kde?
    (zajímavé to bylo s druhou holčičkou, 2 roky po té první, ta byla rychlá ve všem sama od sebe).
    Krásné chvíle s dětičkami vám přeji. Jiřina
    trvalkadahlia.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...