čtvrtek 30. července 2015

Chodíme cvičit!

"Proboha, tak to bude zážitek!" říkala jsem si, když jsem vyplňovala přihlášku na cvičení s dětmi a v informacích si přečetla, že vše probíhá za doprovodu básniček a písniček.
Víte, až donedávna jsem byla skálopevně přesvědčená, že žvatlání, říkanky a popěvky jsou zcela privátní věci a měly by se provádět výhradně doma za přítomnosti maximálně otce dítěte.

Ó, jak jsem se spletla.



První lekce probíhala následovně.


Začátek
"Hm, ostatní maminy vypadají vesměs sympaticky a děti jsou klidné," myslím si.

Po deseti minutách
Jedno dítě zakřičelo.
Strhává se neskutečná lavina.
Pláče 90 % dětí, včetně Emily.

Po 15 minutách
Všechny děti se smějí, kromě Emily.

Přichází Berany, berany, duc.
Nenápadně se směju, slova říkanky povídám velice tiše.

Po 20 minutách
Zpíváme Holku modrookou.
Mám regulérní záchvat smíchu.

Po 30 minutách
"Asi už nemůžu!"
Moje sedmikilová činka průběžně poplakává.

Po 45 minutách
Pásla ovečky!
Jsem tak zblblá a unavená, že pěju jako o život.
Emily už je zjevně taktéž na dně, protože se začíná smát.
Zřejmě poslední fáze zoufalství.

Po hodině
Přicházíme do šatny.
Mám dost.
Emily má dost.
Její pohled jasně říká: "Tak tohle ti neodpustím!"

Oblékám napůl spící, napůl řvoucí dítě.
To je samo o sobě velkým adrenalinem.
Kolem navíc po zemi "pobíhají" další malí človíčci, takže musím dávat pozor, abych některého nezašlápla.

Po převlečení dávám robě do kočárku. Spí dřív, než se ho dotkne zády.
Usedám venku na lavičku.
Vyřízená.
Zřejmě vypadám jako další opilá matka, o kterých nás často informují v televizních novinách.
Aha, tak takhle vzniká alkoholismus matek.
Já mám ovšem po ruce jen Emilinky čaj.
Jdu si tedy ke stánku pro vodu.
Pisklavým hlasem, kterým se zpívají ony dětské písničky a říkají básničky, poměrně sebevědomě prohlásím: "Pjosila bych jednu vodičku!"

Prodavač čučí, já čučím, Emily spí.
Je mi podána láhev s vodou.
Ten člověk za pultem je tak v šoku, že se mě i zapomene zeptat, jestli chci perlivou nebo neperlivou.
Chtěla jsem bez bublinek, dostala jsem takovou, ve které je extrémní množství mega bublin,
Raději mlčím, abych zase nepronesla nějakou blbost.
Odcházím a pak čtvrt hodiny dostávám bublinky z vody silným klepáním lahví.
Vypadám u toho jako blázen.

V touze zachránit to, co zbylo z mého tělesného i duševního zdraví, mířím do kavárny.
Naprosto přesvědčená, že si dám ovocnou domácí limonádu nebo nějaký fresh, když už jsme do dne vykročili pohybem, tedy zdravě.
Zoufale žádám o obrovský kus čokoládového dortu.
Naštěstí už v normální řeči.
Začíná mi být lépe.



Musím vám ale prozradit, že už jsme absolvovali i druhou a třetí lekci.
Byla jsem rozhodnutá, že případně naši sportovní aktivitu zruším.
Naštěstí došlo k nadšení matky i dítěte.
O tom ale až jindy.

Mějte se moc krásně!

10 komentářů:

  1. Pekný článok. :) Tak dúfam, že už ste si tie ďalšie lekcie užili a ešte užijete. :)

    OdpovědětVymazat
  2. U toho jsem se vážně nasmála!

    Moje tělo po fyzickém výkonu také zoufale potřebuje doplnit zásobu čokobonbonovin, zvláštní...

    Přeji pěkný den a výdrž!

    Janina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Je to pravděpodobně pravidlo akce a reakce :D
      Také přeji krásný den :)

      Vymazat
  3. sranda, o takýchto lekciách som veru ešte nepočula, no može to byť zábavne, teda ak sa nespusti lavína plaču :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, některé kurzy jsou dokonce už od úplně malých miminek :) Je to velice zábavné :) Ve skupině nás je asi osm maminek + osm dětí, které se už rozkoukaly a lekce je začaly moc bavit (dokonce i Emily). Zvykají si na jiné děti, osmělují se a navíc mají zdravý pohyb :) Určitě napíšu další článek, kam se naše sportovní aktivita posunula :)
      Děkuji za komentář a přeji krásný den :)

      Vymazat
  4. Príjemný článok, rada čítam tvoje zážitky a skúsenosti :-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...