Malá rodinná překvapení... aneb Možná pojedu na Mars!

Každá rodina prý má svá tajemství.

Zdroj.

Tím naším jsem evidentně dlouho byla já.

Že si masožravé příbuzenstvo klepalo na čelo, když jsem kdysi zahájila vegetariánský režim...

že kroutilo hlavou, když mou garderóbu během období vzdoru ovládla černá...

že se všichni klepali strachy, že domů přivedu zjevení se zeleným čírem na hlavě, které by se díky množství kovu umístěného různě po těle vyplatilo dát do sběru... to všechno jsem věděla...

Ale některá nedávná vyjádření mě překvapila.

1. "Kdo by to byl řekl, že jednou vystuduješ," pravila babička a dodala: "To bych bývala neřekla!"

Možná sudičky předpokládaly, že mi bude stačit sedm, maximálně osm let základky.

2. "Teeda ty a miminko," prohlásilo několik rodinných členů, hledíc nevěřícně na Emily.

Tudíž i o mých mateřských schopnostech zřejmě vládly jisté pochyby.

3. A o úplně nejčerstvější a nejpřekvapivější prohlášení se postarala moje zlatá mamka, když u sobotního oběda zcela vážně reagovala na reportáž v televizi: 

"No já jsem jenom ráda, že cesta za zakládáním kolonie na Marsu nenapadla tebe. Tobě by to nikdo nerozmluvil."

Málem jsem spadla do svíčkové a muž se mě doma opakovaně ptal, jestli bych fakt chtěla jet.

Copak vypadám, že si chci po zbytek života hrát na Marťana?!

I když možná...

Tudíž kdybych jako nevzdělaná a bezdětná odletěla na jinou planetu,
rodina by jen pokrčila rameny se slovy: "To se dalo čekat".

Mějte fajn den!