Vstup potomstva do života s sebou přináší věci dosud nepoznané.
Například zjistíte, jaké to je, když zcela nezištně "drndáte" nákupní vozík v obchodě.
Spolunakupující kroutí nevěřícně hlavou s myšlenkou, že "svět je plnej bláznů", a zaměstnanci si vyměňují nejisté pohledy, zda by nebylo od věci zavolat ochranku.
To se tak hold někdy stane a není se čemu divit.
Za dva měsíce s Emily jsem si zvykla, že jakmile je v kočárku, musí docházet k řádnému houpání.
Za dva měsíce s Emily jsem si zvykla, že jakmile je v kočárku, musí docházet k řádnému houpání.
Je-li tomu jinak, dítko protestuje... velice důrazně.
A tak se moje podvědomí přizpůsobilo a pohupováním uspokojuje i nákup.
Okurka a rajčata to jistě ocenily.
Avšak u nás doma nejsem jediným bláznem...
Často s Emily v náručí sleduji, jak muž zahleděn na televizi nohou houpe prázdné lehátko.
Když vidím spokojenost hrdého otce, který má rodičování naprosto v malíku, nenabourávám mu pocit jistoty tím, že bych mu připomínala, že k hlídání dítěte je potřeba dítě.
Když vidím spokojenost hrdého otce, který má rodičování naprosto v malíku, nenabourávám mu pocit jistoty tím, že bych mu připomínala, že k hlídání dítěte je potřeba dítě.
A ani to stále není jeho nejvyšší level.
Nedávno chudák Bárny nadskakoval v přepravním boxu v čekárně u veterináře.
A věřte mi... morče taková pozornost příliš nepotěší.
A věřte mi... morče taková pozornost příliš nepotěší.
Mějte fajn den!
:-)
OdpovědětVymazatJani, mě tohle udrncávání nákupního vozíku a pohupování se v bocích ze strany na stranu při postávání a dokonce i při mytí nádobí vydrželo asi 3 roky poté co to už Adu nepotřebovala. Teď jsem do toho zase spadla znovu se Stelinkou, tak předpokládám, že mi tento návyk vydrží tak do roku 2017 :-)
kdyzmamchut
Dost jsem se pobavila u dnešního článku :) líbí se mi Tvé psaní ;) je stručné a vtipné !
OdpovědětVymazatmilujem takéto články :)
OdpovědětVymazatPohupování při delším stání na jednom místě mě taky postihlo a to nemám Elíšu v nosítku nijak často. Popojíždění nákupního vozíku tam a zpátky provozuji taktéž i když se stavím na nákup cestou z práce. Největší zkrat jsem ovšem měl během odpočinku ve službě, když mě vzbudil zvuk, který mi ve spánku připomněl dětský pláč a já vystartoval z postele skrz temnotu naučenou trasu k postýlce. Zhruba v půlce nejdelší rovinky tam najednou byla zeď. Ani ten náraz mě příliš neprobral a ještě asi půl minuty jsem šmátral po zdi a snažil se najít cestu. Když mi došlo, že jsem v odpočinkové místnosti a že ten zvuk byl něco úplně jiného, byl jsem znovu v pasti, protože jsem netušil kde v té místnosti jsem, kde jsou dveře, nebo alespoň vypínač....
OdpovědětVymazatJéé, to jsem se nasmála, super článek :-)
OdpovědětVymazatA fotka malé je krásná, má nádherné oči :-)
Kate's diary