úterý 22. července 2014

25. týden - Měním se v lenochoda, který spolkl celý meloun?

"Miláčku, ty jsi větší než ráno," spokojeně prohlásil muž, když včera přišel z práce. Byť v jeho slovech zněla pýcha ze společného díla, které již za tři měsíce přijde na svět, lehce mě znepokojil...
Pravda, při zvedání z gauče nebo během otáčení se v posteli sem tam pohekávám, ale že by už přicházelo ono období, kdy začnu připomínat lenochoda, který spolkl celý meloun...?

Obraz dokonalé spokojenosti...

Možná...
Jisté skutečnosti všedních dní by tomu napovídaly...


Ráno
Dlouze se přemlouvám, abych vůbec vstala. Uvažuji o tom, zda pořekadlo "těhotenství není nemoc" nejsou jen kecy bezdětných ženštin. Nakonec z té postele musím, protože drobek ve mě se rozhodl zabrat si co nejvíce místa, a tak jistou místnost navštěvuji zhruba stokrát denně... navíc s tím, že zachce-li se, už před pěti minutami bylo skoro pozdě. Sprinty přes celý byt, při nichž člověk připomíná splašeného hrocha, jsou proto na denním pořádku.

Pokud je úterý nebo čtvrtek, odebírám se do práce. Jednou jsme šli s mužem na vlak pěšky... poté co viděl, že svižný pohyb po ránu ze mě činí funící lokomotivu, jezdíme zásadně autem.


Dopoledne a odpoledne
Vedro, vedro, vedro... doma i v kanceláří... všude samé vedro.
V obýváku sedím polonahá, kolegy toho raději ušetřím.

Jako vzorná hospodyňka (a taky protože mě to dost baví), ukuchtím nějakou tu večeři. Obvykle jedním z chodů je vývar nebo jiná polévka, protože na nich de facto přežívám už několik měsíců. Chutím neporučíš... a tak muž může jenom hádat, jestli jsem schválně uvařila jen půlku hrnce nebo jsem byla schopná tu druhou pohltit dřív, než přišel.


Večer
Ulehám na gauč a zpytuji svědomí, kolik jsem toho chtěla stihnout a opět jaksi nestihla. Na druhou stranu... na dodělání rozháčkovaného medvídka mám ještě tři měsíce, odepsat na oněch dvacet e-mailů půjde i jindy... a vůbec zítra je taky den!


Noc
Snažím se usnout, čemuž ale brání vedle ležící vášnivý... čtenář, který je zabraný do Příručky pro tatínky. Asi na dvacátou větu v řadě, která začíná slovy "Věděla jsi, že...", "Představ si..." nebo "To je zajímavý...", už odpovídám jenom "Hmmm". Každopádně jsem mu vděčná za to, že aspoň jeden z nás bude teoreticky připraven.
Na rozdíl od muže, který po dočtení napínavé kapitoly s názvem Jak přebalit novorozence spokojeně usne, mě čeká dobrodružství v podobě čtyř až šesti výletů na onu místnost, během nichž sem tam potkám ledničku lákající mě k sobě jako antická Siréna... potvora!


Z jiného stavu se dá vytěžit mnohé.. třeba protekční cukrová vata, která byla na počátku tak veliká, že jsem přes ni skoro neviděla.

Aby to však celé nevyznělo příliš negativně... těhotenství je krásné, jen s sebou nese určité změny, na které je třeba si zvyknout a přijmout je jako jeho součást.

Mějte fajn den!

14 komentářů:

  1. Pekné fotky a článok tiež. Dobre sa to číta. :)
    Užívaj si tehotenstvo, aj keď navštevovanie určitej miestnosti toľkokrát za deň ti nezávidím. :D :)
    Krásny deň aj tebe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Leni :) ve dne to ještě jde (tedy kromě cestování, kdy má člověk pocit, že jede tour po benzínkách), v noci je to protivné... ale je to jen chvilková záležitost :)

      Vymazat
  2. Souhlasím se slečnou výše, opravdu příjemné čtení :) Moc se těším až tohle jednou budu prožívat i já, i když se teda příšerně děsím těhotenských nevolností :/ ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Není třeba bát se dopředu :) všechno se dá vydržet a miminko za trochu nevolností stojí ;)

      Vymazat
  3. Pohodové, něžné, krásně napsané :-)
    Užíváš si to skvěle.
    Pro Romanu - děsit se něčeho předem znamená si to spolehlivě přivolat. Ať tomu člověk věří, nebo ne - zhmotňuje se, co očekává. Trochu na to pomáhá racionálně zmapovat terén. Například zjistit víc informací - a ty v tomto případě zní, že těhotenské nevolnosti nejsou zákon. Tím myslím, že nikde není písemně, že je žena MUSÍ mít. A netvrdím to teoreticky. Mám tři děti - a na žádné těhotenské nevolnosti jsem u žádného z nich netrpěla. Tak když už něco předpokládat předem - co si zkusit představit, že to jde i bez nich? ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. :D :D :D Adri, je to náhodou krásné (až na pár peripetií s tím spojených) :) Fakt!
      Ještě že jsem nepsala nic o prvních třech měsících, to by bývalo mohlo lehce odrazovat :D
      Hlavně ten výsledek za to všechno stojí! :)

      Vymazat
  5. tak to je skvelý článok. Velmi ma pobavila veta: ... pýcha ze společného díla :D
    Krásne :)

    OdpovědětVymazat
  6. ...a bude hůř :D...my za chvilku začínáme 31 týden a až teď mám opravdu pocit, že se tam to mimčo nevejde a proto mi skáče po močáku téměř nonstop :D A na funění si už okolí zvyklo...jsem aspoň celkem lehce identifikovatelná i zpoza rohu :D
    SpaceSusi´s blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D je to náročnější, ale přesto krásné :)
      Přeji vám oběma hlavně hodně zdravíčka :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...