středa 18. června 2014

Jíme dobře, jíme rádi... a teď už i jíme hodně!

Když se u nás něco děje, nemůže to být jen tak. O klidném průběhu věcí si už ani nenecháváme zdát.
Stejně tomu bylo u stěhování. Z Prahy za Kutnou Horu k mému rodičovstvu a pak zase ku Praze... toť trasa naší třítýdenní tour,
která bude ukončena tuto neděli.

Bohužel pronájem končil dřív, než jsme měli možnost nastěhovat se do svého...
a tak se z nás stali bezdomovci s hromadou krabic a kompletní nábytkovou výbavou
(v mnohých případech rozebranou na prkénka a šroubky, které se pomíchaly... takže úspěšné sestavení se bude rovnat zázraku).

Nakonec to ale bylo opravdu moc fajn...


Největší radost z celé této peripetie měla moje zlatá matička, která náš azylový pobyt u nich pojala jako ozdravný pro naše jinak poměrně štíhlá těla. Vypečený bůček, jahodové knedlíky, a řada dalších mňamek, z nichž by bojovníkům za zdravou výživu vstávaly vlasy hrůzou. To vše samozřejmě v řádných porcích.
Pochutnáváme si... a přijímáme vše s radostí.
Jenže už v neděli nám tato all inclusive dovolená končí a mě je jasné, že jsme poněkud rozmazleni denně připravenými svačinami a právě dovařenými lahodnými večeřemi, které máme naservírované hned po příjezdu z práce.
O víkendech se situace přiostřuje... voňavé obědy jsou samozřejmostí... zvláště u babiček, které nám podstrojují kachny, řízky, svíčkovou a podobná (jak říkají) "pořádná jídla". Až jsem z toho nabyla pocit, že naše rodina žije ve znamení slov Máni Škopkové z trilogie Slunce seno... "Prej tlustej... Se podívej v televizi, jaký jsou tam tlustý, a proč? Protože se maj!"
Být tu ještě o pár týdnů déle, tak už opravdu do té televize můžeme... a bylo by vidět, že se máme!

Takové "malé svačinky" jsou každé ráno připravené na stole.

Nemyslete si, že nekuchtím. Naopak... dokonce hrozně ráda peču. Ale s mamčinou a babiččinou kuchyní se to nedá porovnávat. Hold léta praxe... A tak si nejsem jistá, jak se budeme tvářit, až naši novou kuchyň "provoní" pohanka, jáhly, čočka či zeleninový salát s klíčky.
Nebo si budu muset nakoupit kuchařky "pořádných jídel".

Jak to u vašich rodičů máte vy?
Taky mají dojem, že "jste zase nějací pohublí", když vás vidí?

Mějte fajn den!

3 komentáře:

  1. Já když jedu k našim, je tam tradičně tejden starej chleba, půl nevimkolikdní otevřený paštiky, hora těstovin a kečup. Táta jezdí kamionem a máma je v práci do podvečera, jako všichni ostatní, a to je pro ně důvod nevařit. Děcka (ségra a brácha) jeděj na střídačku pečivo s něčím a těstoviny s kečupem, když maj štěstí, tak i se sýrem :))) (když je svátek, tak si udělaj palačinky :))) ) A pak se máma diví, že když udělaj velkej nákup, tak to děcka hned všechno sní :)
    Takže velká závist!! :)))

    OdpovědětVymazat
  2. Já se snažím vařit, dokonce už pár jídel umím a snažím se zdokonalovat. Odstěhovala jsem se v září a neuměla jsem vlastně nic krom vepřových plátků na přírodno, teď už umím dost jídel ale také strašně ráda peču. Co já jsem toho už napekla :) hodně se inspiruji časopisem "Recepty za 6 Kč" jsou tam dobrá jídla a i hodně jednoduchá. Co se týče návštěv u rodičů tak mamina vždycky navaří jak pro armádu a má strašnou radost z toho když všem chutná a když to všichni snědí :) !

    OdpovědětVymazat
  3. je to tak .. maminky svou lásku vyjadřují horami jídla, moje byla úplně stejná :-) ...
    A protože píšu "byla" - jemně tím naznačuju, že je to moc prima, že z vás "náhoda" udělala na chvíli bezdomovce - a mohli jste si to mateřské vyjadřování lásky tak krásně naplno užít! A to navíc zrovna teď - kdy si asi moc neděláš hlavu s nějakou tou kalorií navíc - to tedy ta "náhoda" naprogramovala opravdu geniálně!

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...