neděle 27. prosince 2015

Nejsem cvok. Jsem jenom...

...introvert.



S čímž se poutají mnohé potíže... jako například:


1. Komunikace s někým, koho moc neznám
Na rozdíl od mého muže, který si pohovoří kdykoliv s kýmkoliv a ještě u toho působí jako neuvěřitelný sympaťák, jsem naprosto marná. A to i přes to, že to v mojí hlavě často bzučí jako v úlu. Lovím témata, chystám si věty, volím správná slova, zakazuji si ptát se na příliš soukromé věci, i když ty by mě zajímaly samozřejmě nejvíce, kontroluji výraz v obličeji, abych vyvolala dojem sofistikovanosti atd.
Výsledkem je to, že se křením jako po lehčím zásahu elektrickým proudem, melu nesmysly, ptám se na záležitosti, do kterých mi vážně nic není, a ten nebohý chudák, který je donucen se mnou vést rozhovor, si myslí, že jsem idiot.

K tomu, abych si na někoho zvykla, a ten tedy měl možnost poznat, že nejsem zase až takový asociál, potřebuji delší čas.
Cca dva až tři roky... 

2. Nenávidím telefon
Jako když zavolá kámoška, která si nutně potřebuje vylít srdéčko, jelikož ji partner naštval, děti uštvaly či štvavá kolegyně na ni poštvala šéfa, to není žádný problém. Vyslechnu, porozumím, pokusím se poradit.
Ale zkuste mi říct, ať zavolám někomu, koho neznám. Ještě tu větu ani nedokončíte a já už si budu v hlavě střádat plán, jak najdu mail, na který tomu dotyčnému napíšu.
Je to takový malý sociální bloček.

A tak pak dochází k situacím, že se k doktorovi, k němuž mám jít poprvé, objednávám již třetí měsíc.
Věřím, že jednou nastane chvíle, kdy se překonám a zavolám mu... a pak budu velice nadávat na dlouhou čekací dobu, kterou jsem si za ty měsíce své neschopnosti zavolat mu mohla klidně odbýt.

3. Nedružím se do větších houfů
Nedávno jsem na ulici potkala místní matkovský spolek. Svorně cvičily, zatímco děti spokojeně spaly v kočárku či běhaly kolem. Dámy byly spokojené, protažené a ještě si pěkně pohovořily, které dítko dobře spinká, které hezky chodí na nočník a které nechce jíst mrkvičku.
Modlila jsem se, aby třeba některou z nich nenapadlo, že by bylo fajn rozšířit řady, a neoslovila mě s nabídkou, abych se přidala.
Na druhou stranu... i kdyby k tomu došlo, první bod by mi zajistil, že by si to ve vteřině zase rozmyslela.


Jak to máte vy?
Jste extrovert nebo introvert?

Mějte se krásně!

2 komentáře:

  1. Introvert, ale mám to trošku horší :) U mě se to pojí s depresí, záchvaty paniky a různýma věcma, ale rozhodně introvert. Nejhorší je volání, nikdo nechápe, jak hrozný to pro mě je, někomu zavolat. Půl hodiny vymýšlím v hlavě nejrůznější scénáře, a pak mi buší srdce až v mozku, protože mám nervy.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajaj, to je pak už opravdu problém.
      S těmi scénáři to znám... a i ty nervy potom :D

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...