čtvrtek 13. listopadu 2014

Rodičovské radosti - první dva týdny

Příchod naší krásné Emily na svět začal 28. října ve čtvrt na čtyři ráno a už v půl sedmé a pět minut tu byla s námi. Bylo to rychlé, ale velice intenzivní a v závěru i dost dramatické.

O porodu však psát nebudu.
Po zpracování celého toho prožitku sama v sobě, jsem se rozhodla jej tady nesdílet, protože je to pro mě až moc soukromá záležitost. Navíc jsem došla k názoru, že by se prvorodičky neměly moc zabývat příběhy jiných... alespoň já už bych to nedělala. Je dobré si zjistit, co a jak probíhá, ale jinak si myslím, že je každý porod velmi individuální. Spousta vyslechnutých nebo přečtených historek mě zbytečně vyděsila... nebo rozhodně na nic nepřipravila, ba naopak.

Možná kdybych vám popsala průběh svého porodu, vyděsím vás také. Jenže já sama si trauma nenesu a už po dvou týdnech můžu říct, že vzpomínky na to náročnější skutečně hodně rychle blednou.
Nejen mysl, ale i tělo se rychle regeneruje.
Navíc klišé o tom, že miminko všechno předčí a vynahradí, skutečně 100% platí!

Podělit jsem se s vámi chtěla spíše o to, co obnáší naše první týdny s novorozenečkem.


Když jsme si Emily přivezli domů, vše se rázem změnilo.
Náš domov se stal skutečným útulným rodinným zázemím.

Samozřejmě i denní režim je úplně jiný. Koupeme, přebalujeme, pečujeme, zkrátka užíváme si rodičovské radosti. V noci vstávám jen já. Přijde mi to samozřejmé vzhledem k tomu, že nechodím do práce a v krmení mě stejně nikdo zastoupit nemůže :)
Malá se budí jen dvakrát za noc. Navíc se nehlásí křikem, ale "povídáním" v postýlce. Během půl hodiny jsou všechny potřeby zajištěné a můžeme pokračovat ve spánku.

Sem tam nás večer potrápí prdíky. Záměrně píšu množné číslo, protože v tu chvíli jsme jako na trní všichni tři. Emily se kroutí a my se všemožně snažíme jí pomoci. Cvičíme nožkama, dáváme heřmánkové zábaly, chováme, utěšujeme.

...

Rodičovství s sebou nese velkou zodpovědnost, na druhou stranu však musím říct, že jsem se dlouho (nebo možná spíš nikdy) necítila tak klidná, spokojená a šťastná. Ještě před pár lety bych tomu sama nevěřila, ale mít dítě je pro mě tím úplně nejsmysluplnějším a úsměv toho našeho štěstí je nejlepší odměnou.

...

Uf, nerada se veřejně dojímám :) Tohle povídání jsem vám ale chtěla napsat, protože bývám často cynická či ironická, a pak to vypadá tak, že všechno beru jen lehkovážně.
Naopak.
Jenže bych byla ráda, kdybyste se u mého blogu spíše smáli... a já při jeho psaní taky... místo nějakého slzení :) Takže příště zase pojedeme na mé klasické vlně.


Mějte krásný den!

8 komentářů:

  1. Jé, malá se narodila ve stejný den jako já :-D
    Hezký článek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? :) to jste si to obě uměly vybrat.. můžete den před narozeninami slavit a pak máte volno :D
      Děkuji a přeji krásný den :)

      Vymazat
  2. Moc příjemné čtení :) strašně se těším až tohle jednou potká i mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Á, Emily! :) To je pekné meno. :) A ona je tááák rozkošná. :) Tie jej ústočka... :3 :)
    Mimochodom, aj písanie takýchto článkov ti veľmi ide. Je to veľmi pekne napísané. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Emily je krásná a to jméno je úžasné :) připomíná mi malého andílka, tak se vždy jmenovala moje panenka :D a plánovala jsem že tak pojmenuji i svojí dcerku (teda ne že bych teď mimčo plánovala :D)...
    Dokonce jsem i inspirovala mojí sestřenici, takže v rodině už malou Emilku máme!

    Nela z Beauty charm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám velkou radost, že se jméno líbí, děkuji :) Také jsme měli jasno už dlouho, dokonce nějaký čas před otěhotněním :)
      Přeji nádherný den :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...