Mateřství je něco jako zkouška z dospělosti... a já občas neprospívám na jedničku!

No, tak jsem si myslela, že zkouškou z dospělosti je maturita.

Aspoň se to tak říká...

Ale já si teda myslím, že tím pravým otestováním je až mateřství.

Během necelých šesti měsíců, co máme Emily, jsem natropila už tolik chyb... ale říkejme jim zkušenosti, to zní líp... a nevyjdu z tohohle článku jako úplný hňup.

Možná.

Tady je několik z nich...

1. Oblékla jsem se do hodobóžových věcí před krmením dítěte.

Myslela jsem to naprosto nevině... mým cílem bylo ušetřit čas v přesvědčení, že se robě prostě nají a hned budeme moci vyrazit ven.

Jooo... houby!

Leda v případě, že bych se bývala ráda procházela po ulicích s mrkvovou batikou.

2. Po dojedení naší milé dcery jsem získala pocit, že mám vyhráno.
Rychle jsem se oblékla a čekala na říhnutí.

... a zapomněla, že u dětí jde občas jídlo dovnitř a zase ven.

3. Půlhodiny mi zabralo uspávání dítka... a pak jsem se praštila kolenem o postýlku.

Robě vzhůru, koleno bolavé, já naštvaná sama na sebe.

Hned druhý den jsem se pokusila teleportovat sílou myšlenky, ale nakonec bohatě postačilo přelézt manželské lože a postýlce se tak vyhnout.

4. Jedenkrát jsem se před odchodem z domova nepodívala do zrcadla.
Mou tvář zdobil zaschlý krém na dětské pozadí, vlasy jsem měla smotané do "sprchového uzlu", aby mi je Emily neškubala, kapsu kalhot vycpanou ponožkami potomstva a na spodním lemu trička se mi houpal umělohmotný řetízek i s dudlíkem.
Co vám budu povídat... krasavice k pohledání!

5. Nechala jsem dítě na volnoběh.
Nee, neblázněte, ještě nechodí.
Myslela jsem na bezplenkový volnoběh.
Stalo se to předtím, než jsem jej šla koupat.
A ukázalo se, že patnáct minut je na tohle příliš dlouhá doba...

6. Nu a za šesté je tu celá řada menších nemateřských pochybení, na která když přijde muž, čtu mu ve tváři myšlenku "No jo no, blbá, ale naše", jako například...
a) Dlouhé zalévání nové květiny a rozčilování se, že jí chuděrce v obchodě vůbec nedali napít... a následné povšimnutí si, že pod děrovaným květináčem není nic, co by zastavilo přitékající vodu, ke kterému došlo až ve chvíli, kdy mě překvapilo, že je v obýváku náhle poněkud mokro.
A ještě jsem se jako opravdový idiot nejdřív podívala ke stropu, abych zjistila, odkud prší.
b) Zakupování podivných věcí, jako třeba dvou pravých chňapek, páru levých bot a křesla, na nějž si nelze sednout, poněvadž má evidentně nosnost zhruba 15 kilogramů.

V šestinedělí je novopečená matka prý tak trochu mimo, takže jsem usoudila, že se u mě jistě objevila jakási abnormalita a trpím šestiměsícím.
Snad mi mozek zase začne fungovat. Neříkám, že to předtím byla nějaká hitparáda, ale teď jsem opravdu tak nějak mimo časoprostor.

Taky si někdy připadáte jako mimoň?
Jakou blbost jste naposledy udělali?

Mějte se moc hezky!