Denní rutina s 15měsíčním robětem... část I.

Máte-li doma malé potomstvo, vaše denní rutina se mění s každým přibývajícím měsícem.

Rozhodla jsem se vám nastínit, jak to nyní chodí u nás doma, a to v  případě, že zůstáváme v teple našeho obydlí a nikam se nevydáváme.

Ráno

Vstáváme okolo půl 9. Tedy já a Emily, muž tou dobou již vytváří hodnoty v kanceláři.

Chvíli zabalené v peřinách hovoříme na různá témata. Plánujeme vaření, činnosti, které bychom měly zvládnout, a podobné záležitosti všedních dní.

Po zhruba deseti minutách se odebíráme do pokojíčku, kde zajišťuji čistou plenu a jiné náležitosti vztahující se k dítěti.

Robě tedy odchází z místnosti převlečeno do domácího úboru a v ručkách drží pečlivě zabalenou plenku, kterou s velice významným výrazem ve tváři samo háže do odpadkového koše.

Následuje hygiena v koupelně. Konečně má i Emily co čistit a nežvýká kartáček jen dásničkami.

Poté ji umisťuji do židličky u stolu a servíruji snídani.

Ta sestává často z ovoce, vločkové či pohankové kaše nebo domácí super zdravé formy bábovky.

Dítko se pouští do jídla a sem tam pochvalně přitakává hlavičkou nebo mlaskne.

Ovšem nedej bože, nemá-li okamžitě po ručce pití. To jsem pak za špatnou matku a je mi důrazně vysvětleno, že takto by to tedy nešlo.

Jelikož drobky létají kolem stoličky, je třeba po jídle poklidit.

Talířek dávám na konferenční stolek a vysvětluji dítku, že si může kdykoliv nabídnout.

Emily to nezajímá, chodí okolo stoličky a slovem "ee" poukazuje na spoušť, která tam byla napáchána.

Beru koště.

Dítko si jej přivlastňuje a v tom okamžení se ocitám v ohrožení já, televize, skleněný džbán se skleničkami po babičce, co máme na polici, lustr a další vybavení naší domácnosti.

S modlitbou, aby nic nebylo sestřeleno násadou, a přáním vyhnout se tupému úderu do hlavy, popadám takový ten pidi smetáček a lopatku.

Lezu po kolenou po celém obýváku a kuchyni a snažím se zkrotit veškerý nepořádek.

Po cca jedné minutě robě odhazuje koště a zajímá se o mnou používané úklidové potřeby.

Velice nenápadně se přibližuje, přičemž mi obvykle kopne do lopatky tak, že její obsah je v rozsahu jednoho metru všude kolem nás.

Vysvětluji dítku, že nějak zamést musím, a to nakvašeně odchází za vlastní činností.

Slyším, že hrací pejsek pěje Takhle si budeme ruce mýt, proto v klidu dozametávám, leč tím, že bych si došla pro koště, raději neprovokuji.

S bolavými zády a otlačenými koleny se konečně zvedám a první, co vidím, je robátko vesele tančící po místnosti na již zmíněnou píseň a přitom v ručkách drolící zbytek ranního pokrmu.

Beru koště...

Pokračování příště.

Mějte se moc krásně!