V divadelním mini maratonu pokračujeme.
Sice není extrémně rychlý, ale jedno či dvě představení měsíčně dáváme :)
Nosorožec na Nové scéně Národního divadla
Zrovna včera večer to byla hra Nosorožec, kterou napsal Eugéne Ionesco. Je dost na pomezí divadla absurdity a existencialismu, takže pokud máte rádi jasný realistický děj, nebude to nic moc pro vás...
Dialogy jsou mnohdy komplikovanější, ale v závěru vám vše dá ucelený smysl. Nechcete-li se dozvědět jaký, pak nepokračujte ve čtení :)
Hra je o tom, že se obyvatelé jednoho městečka postupně mění v nosorožce. Samozřejmě jde o metaforu, která platila třeba u komunismu i nacismu... a vlastně platí dodnes.
Měníme se a přizpůsobujeme, přestáváme být sami sebou.
Zlo (ať už v jakékoli podobě) se šíří a postupně pohlcuje čím dál víc lidí.
Kulisy jsou úžasně využity, dokonce probíhá i kouzlení se stíny.
Mezi herci září například David Prachař, Ondřej Pavelka a Václav Postránecký.
Nejprve jsem viděla paralelu právě v těch totalitních režimech, ale konec mě přesvědčil, že i současnost je podobná.
Všechny postavy přeměněné v nosorožce totiž vytáhly z kapes mobily a zůstaly ozářené jen displeji.
A je to tak... doba na nás má velký vliv, což je přirozené, ale vše by mělo být v určité míře.
V první řadě bychom měli zůstávat sami sebou a nesnažit se měnit podle předobrazu někoho jiného.
Napište do komentářů, jaká divadelní hra se vám líbí nejvíc, příp. na jaké jste byli naposledy a co jste si o ní mysleli!
Ráda si od vás vezmu další inspiraci.
Mějte hezký den!
Žádné komentáře:
Okomentovat