Pryč s hrůzami z porodu! - 1. část

O tomhle článku přemýšlím už od nedělního večera. V hlavě se mi totiž točí spousta myšlenek a ráda bych je popsala tak, aby dávaly hlavu a patu. Zdá se to snadné, ale některé jsou lehce protichůdné.

Jak už možná víte z facebooku, víkend jsme s mužem strávili na předporodním kurzu.
Konkrétně šlo o kurz hypnoporodu. K tomu, v čem je jiný, se dostanu později.
Chystám totiž tři články, přičemž tenhle je takovým delším úvodníkem.

Zdroj.

Všimli jste si někdy, jak nám společnost porody předkládá? Křik, stres, spěch, komplikace, bolest, pobíhání porodních asistentek, omdlévání partnera atd. V tom jsme vychovávány a tak také k porodu často přistupujeme.

Navíc... a to mohu potvrdit... když otěhotníte, spousta žen kolem vás začne  mít potřebu svěřovat se se svou porodní zkušeností. Bohužel většinou začínají slovy "No to byla hrůza" nebo "Myslela jsem, že umřu"!
NEPOSLOUCHEJTE JE!
Úplně zbytečně vás nervují svým vlastním traumatem, který si tímto způsobem léčí (poznatek z kurzu).

Váš prožitek může být úplně jiný! 

Stopněte je s tím, že prostě tohle slyšet nepotřebujete, a naopak si vyslechněte ty maminky, které na porod vzpomínají rády.
Já mám ve svém okolí asi tři...
Negativistek nepočítaně.

Naše vlastní psychika je silná a pokud k něčemu budeme přistupovat s přesvědčením, že to bude hrůza, tak je pravděpodobné, že to tak opravdu bude, protože budeme vnímat převážně to, na co jsme se připravovali.
Tedy hlavně bolest a stres.

Kurz hypnoporodu mi ukázal, že to jde i jinak - lépe pro rodičku i její miminko.

Porod totiž může proběhnout v klidu a přirozeně, za řádné dávky příjemné intimity. Ženy, které tak rodily, pak popisují, jak moc si tenhle významný okamžik užily, přičemž díky jejich klidu nedošlo k žádnému traumatizování dítěte, které už v prenatálním stavu vnímá rozpoložení své matky a reaguje na něj. 

Nejintimnější může být porod doma. Ať se každý rozhodne, jak chce... pro mě nepřichází v úvahu.
Bojím se případných komplikací a nepřítomnosti lékařů i přístrojů.

Na druhou stranu se tím možná vzdávám právě onoho klidného porodu, během kterého se budu moci soustředit jen a pouze na sebe, svoje tělo a na svět přicházející miminko.

V tomhle je to zkušenost od zkušenosti. Jsou maminky, které popisují krásný porod v nemocnici, ale i takové, jež mají velmi negativní prožitek.
To si bohužel nejde příliš naplánovat, záleží jak na personálu, tak rodičce samotné.

Michaela Kalusová, která kurz vedla, střídavě působí u nás a ve Velké Británii. Podle toho, co nám vyprávěla, jsou tam podmínky zcela jiné. Domácí porody za přítomnosti porodních asistentek a duly jsou na denním pořádku. Případně si žena může zvolit porodní dům, který někdy přímo sousedí s porodnicí. Zde je jí zaručeno naprosté soukromí a možnost přirozeného porodu, opět za přítomnosti pouze partnera, porodních asistentek a duly, avšak s vědomím, že v případě komplikací ji lze převést jen o pár metrů dál, kde bude odborně ošetřena.

To by bylo skvělé řešení.

Jenže u nás tahle možnost není.

A tak nechceme-li rodit doma, odebíráme se v den D do porodnice.
Někdo si zjišťuje potřebné informace a dlouze vybírá, jiný zase jede prostě tam, kde to má nejblíže.

Já jsem první případ.
Četla jsem spoustu zkušeností z různých porodnic, než jsem zjistila, že u všech se najdou pozitivní i negativní názory, takže bych si na jejich základě asi nikdy nevybrala.

Bude tedy potřeba skočit do toho rovnýma nohama a snažit se o co nejlepší komunikaci s personálem.

A tady začíná moje schizofrenní situace.

Na základě poznatků z kurzu máme pár požadavků, které bychom chtěli splnit. Ne, nehodláme mluvit lékařům do jejich práce, jen bychom byli rádi za informovanost a individuálnější přístup, který by měl být samozřejmostí.

Jenže na druhou stranu... systém je už mnoho let nějak nastaven... a to je opravdu těžké měnit.

Příkladem může být Hamiltonův hmat. Nikdo vám jej nesmí udělat, aniž by vás neinformoval a nevysvětlil vám, o co jde. A přesto se spousta maminek shoduje, že jim byl proveden bez upozornění, zkrátka jako rutinní postup.

Opět zdůrazňuji, že se nehodlám odborníkům plést do práce, věřím, že diplom nezískali jen tak a zkušenosti je vedou k odvedení dobré práce. Ale mělo by být jasné, že rodička je jedinečná živá bytost, nikoli další součástka na běžícím páse, a tak by se s ní mělo mluvit a vysvětlovat jí, jaký postup lékař/porodní asistentka navrhuje a proč.

Možná si říkáte, že to jen zbytečně hrotím... ať prostě zatnu zuby, porodím a jsem ráda za moderní porodnice, o kterých by si naše maminky a babičky mohly nechat jen zdát. Jenže tenhle životní mezník je strašně důležitý... nejen pro matku samotnou, ale hlavně pro miminko, a tak se mi přístup "nějak to přežiju" nezdá správný.

O tom ale až v dalším článku.

Mějte se pěkně!